Jak je důležitá mediální výchova v rodině

Autor: Anička Balintová <anna.balintova(at)centrum.cz>, Téma: Zajímavé..., Zdroj: www.zastolom.sk, Vydáno dne: 26. 11. 2014

sociální media, zdroja: www.pixabay.com, Licence: CC0 Public Domain / FAQ Hlasy o mediální výchově slyšíme hlavně ve spojitosti s výchovně vzdělávacím procesem ve škole, ale do stále více se upevňujícího se vztahu dítě-média musí aktivně vstupovat i rodiče.





Rodiče si to ani nemusí uvědomovat, ale své děti mediálně vychovávají v první řadě doma. Školní vzdělávání je až druhořadé. Mediální výchovou můžeme nazvat už to, že děti nemohou sledovat některé programy, že televize se nesleduje během společného stolování, že rodiče pomáhají dětem pochopit, co vidí na televizní obrazovce. Toto všechno jsou aktivní kroky rodičů, aby jako třetí osoba zprostředkovávali dětem kontakt s médii. Rodiče jsou v takovém případě v roli zprostředkovatele - mediátora

Činnost, když rodič jako třetí strana - již výše uvedený mediátor - vstupuje do vztahu dětí a médií, se ve více zemích nazývá rodičovská mediace (angl. výraz: parental Mediation). Rodič v takovém případě určitým způsobem upravuje, dává na správnou míru kontakt dětí s médii. O rodičovské mediaci se ze začátku mluvilo jen v souvislosti se sledováním televize a některé výzkumy dokázaly její účinnost při zmírňování televizního vlivu, ale s menšími obměnami je možné ji použít na jakékoliv médium.

Komunikovat s dítětem o médiích se vyplatí


V odborné literatuře většinou najdeme identifikovány tři hlavní strategie, které mohou rodiče využít: aktivní mediaci (dětem se o televizi vypráví), restriktivní mediaci (vytvářejí se pravidla omezující sledování televize) a "sociálně spolu-sledování" (rodiče sledují televizi společně s dětmi) . [i] Jedna nizozemská studie dokazuje, že aktivní mediace úspěšně snižuje souvislost mezi sledováním zpravodajství s násilným obsahem a následnými projevy strachu, úzkosti a hněvu u mladších dětí. [ii]

Mediální výchova v rodině by měla hlavně zahrnovat výchovu k hodnotám ve vztahu k médiím a jejich produktům a podporovat děti, aby byly schopné rozlišit televizní kvalitu od televizního braku. Je nutné zdůraznit, že hlavní váha rodičovské mediace stojí a padá na osobním příkladu rodičů. Rodičovská mediace se nesmí přeměnit na formální mediální poučování a moralizování. Děti by měly s pomocí rodičů pochopit, že zobrazovaná (mediální) realita může málokdy plně vyjádřit skutečnou realitu. Jde tedy jen o zprostředkování obrazu světa kolem nás, přičemž tento obraz může často být zkreslený, neúplný. [Iii]

Rodina má být prvním prostředím, kde se dítě dozví o nebezpečí nekritického přístupu k médiím. Nejprve spolu s rodiči a později samostatně by dítě mělo být schopno kriticky zhodnotit, co mu předkládá televize. Rodiče by měli pomoci dětem odhalit bohatost a pestrost mediální nabídky s poukazem na rozdílnou kvalitu s důrazem na to, že sledování televize by nikdy nemělo být hlavním způsobem trávení volného času či získávání informací. Na jedné straně mají rodiče v dětech formovat kladné postoje k takovým televizním programům, které nabízejí pozitivní hodnoty, na druhé straně je nezbytné, aby si děti vypěstovaly postoje vedoucí k odmítání televizních programů, které degradují člověka nebo podporují asociální chování.

V praxi je možné rodičovskou mediaci realizovat způsobem, ve kterém budou přítomny všechny její tři hlavní strategie. Důvodem je předpoklad vyšší efektivnosti při jejich vzájemném kombinování. V rodině se tak diskutuje i o tématech týkajících se médií, kdy rodiče seznamují děti s jejich fungováním, pozitivy i možnými nástrahami a negativy. Při stanovení pravidel, může jít o limitování času, který děti stráví sledováním televize, hraním na počítači nebo přítomností v sociálních sítích.

Média není možné ignorovat, jsou součástí našeho světa


Nesouhlasíme s názorem, že děti by neměly používat média vůbec. Výsledkem takové taktiky bude s velkou pravděpodobností to, že dětem budou chybět potřebné mediální návyky, přičemž máme na mysli zodpovědné používání. (O takových případech hovoří zkušenosti rodičů i vychovatelů.)

Protože média jsou součástí našeho života, omezující opatření v rámci rodičovské mediace nejsou synonymem úplného zákazu. Při jejich aplikování je však důležité, aby byly vyvážené formami aktivní mediace i společného sledování. Jinak je zde riziko, že z nich budou jen prázdná omezení, která budou motivovat jen k tomu, aby byla obcházena a porušována.

Komunikace mezi rodiči a dětmi a vzájemný láskyplný vztah je nezbytným předpokladem efektivnosti jakéhokoliv typu rodičovské mediace.

Odkazy:

[i] porov. Nathanson, A. I.: „Identifying and explaining the relationship between parental mediation and children’s aggression.“ In: Communication Research 26: 1999, 124 – 143.

[ii] Buijzen M., J. H. Walma van der Molen, Sondij P. „Parental Mediation of Children’s Emotional Responses to a Violent News Event.“ Communication Research 34: 2, 2007. 212 – 230.

[iii] porov. Iloviecki, M. – Zasepa, T.: Moc a nemoc médií. Bratislava: Veda, 2003. s. 17.

Autor: Pavel Izrael


Převzato ze zastolom.sk, 19. listopadu 2014 článek naleznete zde.

rodina, květy, barvy, Public Domain CCO, pixabay.com